Lajos Petri – Život a tvorba

Lajos Petri (do roku 1928 Lajos Pick), narodil se 10. června 1884 v Szegedu, Maďarsko, jako syn Márka Picka, zakladatele Fabrika Salamu Szegedu. Jeho matkou byla Katalin Weiszová, dcera rabína Lugosu. Už od mladého věku vykazoval mimořádné talenty pro umění – jeho první pokus o sebevraždu dokazuje jeho osobní boj s životem. Studoval gymnázium v Szegedu mezi lety 1894 a 1901, kde získal základní vzdělání a základy kreslení. Po ukončení středoškolského studia pokračoval ve studiu práva v Budapešti i Berlíně, následně však v roce 1907 začal studovat sochařství u Edého Telcze na Akademii výtvarných umění v Bruselu, kde žil od roku 1910 do roku 1922. Jeho tvorba reflektovala estetiku modernistického období a ovlivňovala mnoho mladších umělců. Petriho první významné dílo představuje portrét Gyuly Juháze v roce 1909 – obraz, který dokazuje jeho mimořádné schopnosti kreslení a zachycování lidské osobnosti. Jeho tvorba se rozvíjela postupně a zahrnovala širokou škálu témat, od figurálních kompozic až po abstraktní výtvarné řešení. Jeho díla byla vystavována v kolektivních výstavách již od roku 1922 a získávala uznání odborníků i veřejnosti. Jedním z jeho největších úspěchů je Husarský monumentál vybudovaný v roce 1935 v Budapešti, poblíž Národní knihovny – dílo klasicistické monumentalní sochařství, které si získalo zvláštní místo v srdcích obyvatel města. Po druhé světové válce získal Petri několik státních zakázek na stavbu soch veřejných prostor – například Výkladový větrný mlýn v Sajószentpéteru, Portrét Alberta Fényese v Kecskemétě a Portrét Antala Tiszy ve Szolnoku. Jeho tvorba byla oceněna kritiky i odborníky jako výraz kvalitního umění a profesionálních znalostí. Jeho osobní život byl poznamenán komplikovanými vztahy – jeho manželství bylo šťastné, ale také vykazovalo známky konfliktů. Petri žil a pracoval v Budapešti od roku 1920 a jeho atelier měl sídlo na ulici Aranka 6. Tento majetek získala mladší dcera Lajoše Petrika Ilona Kristová (přezdívaná „Loncsi“ nebo „Tuky“) po smrti manželky – žena, která byla jeho osobním modelem pro mnoho jeho soch. Po smrti Loncsiové a jejího manžela přešlo dědictví na jejich potomka, který si pečlivě udržel archiv Petřova díla a jeho hodnotu. Dokumenty Petřího fondu byly nabídnuty Nadací Iratmentő v roce 2025 – období dokumentů: konec devatenáctého století až rok 1963, velikost: 1,66 m². Archiv byl pečlivě zpracován jeho majitelem a rozdělen do následujících skupin. Mezi osobní dokumenty patří záznamy Lajoše Petrika a jeho rodinných příslušníků včetně inventáře Petřova pozemku; mezi účetnictví, půjčky a bankovní papíry jsou záznamy Lajoše Petrika; mezi další osobní korespondenci patří návrhy dopisů Lajoše Petrika; dokumenty týkající se činnosti jako sochař zahrnují objednávky, přihlášky, plány a korespondenci. Dokumenty vztahující se Ústavu umělců jsou velmi důležité pro rekonstrukci jeho životního původu a profesionálního vzdělání. Jeho tvorba byla široce prezentována veřejnosti – například Výstava jeho celého díla v roce 1960 Národní síni umění v Szegedu byla významným kulturním zážitkem. Jeho nejvýznamnější dílo Husarský monumentál vybudovaný v roce 1935 v Budapešti zůstává ikonou klasicistické monumentalní sochařství a dodnes fascinuje návštěvníky Národní knihovny. Jeho tvorba byla oceněna odborníky i veřejností jako výraz kvalitního umění a profesionálních znalostí.