The Lie

Raný život, rodina a vzdělání

Félix Vallotton se narodil v roce 1865 v Lausanne ve Švýcarsku. Vyrostl v protestantské domácnosti, kde život následoval předvídatelnější a konzervativnější cestou. Jeho otec pracoval jako lékárník a později přešel do obchodu s výrobou čokolády. Ačkoliv byly kořeny jeho rodiny zakotveny v těchto stabilních a praktických řemeslech, mladík cítil silný tah k něčemu zcela jinému. Již v šestnácti letech opustil známé prostředí Švýcarska a vydal se do přeplněných ulic Paříže, poháněn touhou živit se uměním.

Po příjezdu do Paříže se v lednu 1882 zapsal na Académie Julian. Bylo to období intenzivního technického rozvoje. Studoval pod vedením Jules Joseph Lefebvre a Gustave Boulanger, čímž získal disciplínu nezbytnou pro mistrovské ovládnutí formy a kompozice. Jeho talent se projevil velmi brzy; v roce 1883 uspěl v soutěži o přijetí na École des Beaux-Arts. Navzdory tomuto úspěchu se však rozhodl zůstat na Académie Julian, aby zůstal v blízkosti svých vrstevníků a v sociálních kruzích, které mu v budoucnu měly zásadně ovlivnit jeho kariéru.

Spojení s hnutím Nabis

V 90. letech 19. století se Félix Vallotton pohyboval v úzkém kruhu mladých umělců známých jako Les Nabis. Navázal si blízká přátelství s tvůrci, jako byli Pierre Bonnard a Edouard Vuillard, a v těchto tvůrčích duších našel pocit sounáležitosti. Přestože tyto osobní vazby byly silné, on sám se v rámci skupiny často působil jako somewhat nepatřící prvek. Pocházel z odlišného světa a jeho kolegové mu občas říkali le Nabi étranger – cizí Nabis. Toto označení věrně odráželo jeho postavení švýcarského umělce v převážně francouzském uměleckém prostředí.

Jeho období strávené v obvahu Nabis bylo relativně krátké. Ačkoliv sdílel jejich zájem o určitou estetiku, plně se do tohoto hnutí nikdy nezasadil. Ve skutečnosti vystavoval s nimi pouze jednou. Jeho přítomnost v této skupině byla spíše osobní afiliací než trvalým členstvím. Zůstal singularní postavou, která si udržela svůj nezaměnitelný pohled na svět, i když byla obklopena avantgardní energií Paříže.

Technika a umělecký styl

Vallottonův přístup k umění byl poznamenán určitým kontrolovaným odstupem. Jeho styl propojoval prvky postimpressionismu a symbolismu, což často vedlo k estetice, která působila současně moderně i zvláštně nehybně. Ve svých obrazech se často vyhýbal měkkým, rozmazaným konturám tradičního portrétního malířství. Místo toho upřednostňoval ploché plochy barvy, ostré hrany a záměrné zjednodušení detailů. Tato metoda dodala jeho dílu strukturovaný, téměř grafický charakter, který ho odlišoval od mnoha jeho současníků.

Ačkoliv jeho malba často směřovala k této zjednodušené estetice, jeho technické provedení zůstávalo precizní. Používal tahy štětcem charakteristické pro neoimpressionismus a vrstvil pigment tak, aby vytvořil hloubku a luminanci. Navzdory této technické pečlivosti byly jeho motivy často presented v neemocionálním, realistickém stylu. Nesnažil se prohlubovat dramatičnost scény pomocí velkolepných gest; spíše zachytával tichou, někdy znepokojivou realitu okamžiku. Tato restraintnost umožnila kompozici a hře světla a stínu nést veškerou váhu obrazu.

Možná nejvýraznější vliv však vyvolal svou prací s dřevořezem. Félix Vallotton se stal ústřední postavou rozvoje moderního dřevořezu, který využil k experimentování s odvážnými a vynikajícími tiskovými technikami. Rozuměl tomu, jak využít surovost dřevorytné desky k vytvoření silného vizuálního dopadu, a tento prostředek často využíval k komentáři sociální a politické reality své doby. Jeho schopnost přeložit komplexní myšlenky do těchto přímých a mocných tisků pomohla definovat možnosti tohoto média zcela novým způsobem.

Klíčová díla a témata

Vallottonovy zájmy byly nesmírně široké, od tichých portrétů a zátiší až po krajiny a akty. Často se obracel k každodennosti a hledal způsob, jak zachytit nehybnost místnosti nebo světlo dopadající na krajinu. V roce 1892 vytvořil dílo The Sick Girl, které odráží jeho schopnost pracovat s lidskými postavami s hlubokým smyslem pro realismus. Do roku 1895 se jeho pozornost přesunula k atmosféričtějším scénám, jako je Moonlight, kde využil zjednodušené tvary k vyjádření nálady, nikoliv pouze doslovného pohledu na noc.

Jeho dřevořezy mu umožnily vstoupit do ještě intenzivnější, psychologické sféry. V prosinci 1898 vydal sérii Intimités, sbírku dřevořezů, která zkoumala napětí skryté v domácím životě. Ve stejném roce vytvořil The Red Room, temperu na kartonu, která využívá hlubokou červenou barvu interiéru k vytvoření rámce pro pár stojící v døverní průvaně. Tato díla často působila poněkud znepokojivě a zachycovaly pocit izolace i v momentě, kdy byli lidé spolu. Měl dar způsobovat, že scéna působí zároveň intimně i zvláštně vzdáleně.

Jak jeho kariéra postupovala, neustále zdokonaloval svůj přístup k vyprávění příběhů skrze obrazy. V roce 1907 namaloval Portrait of Gertrude Stein, dílo, které vyžadovalo metodický, téměř vrstevnatý přístup k plátnu. Ať už pracoval s odvážnými liniemi grafiky nebo s jemnými texturami olejomalby, jeho subjekty zůstávaly ukotveny v určité pozorovatelské poctivosti.

• The Sick Girl (1892)
• Moonlight (1895)
• Intimités (1898)
• The Red Room (1898)
• Portrait of Gertrude Stein (1907)

Pozdní roky a smrt

Život přinesl v roce 1898 zásadní zlom v Vallottonových životních quite circumstances, když si vzal Gabrielle Rodrigues-Henriques, bohatou vdovu. Toto manželství mu zajistilo úroveň finanční jistoty, která zcela změnila směr jeho kariéry. Už nemusel spoléhat na výnosy ze svých úspěšných ilustrací a mohl věnovat veškerou svou pozornost malířství. Do roku 1900 se stal francouzským občanem, čímž si ještě více upevnil své místo v zemi, kterou od mládí považoval za svůj domov.

Jeho pozdní roky byly poznamenány neochvějným věrným přístupem k jeho specifickému způsobu vidění světa. Zůstal švýcarsko-francouzským malířem a grafikem, který si udržoval významnou přítomnost v uměleckém světě díky svým odlišným, často znepokojivým ztvárněním reality. I když upínala desetiletí, jeho dílo si zachovalo určitou jasnost a odmítlo následovat experimentativní cesty tehdejší avantgardy. Prožil období obrovských globálních změn, přesto jeho pozornost zůstávala upřena na tiché, často napjaté detaily domácího a společenského života.

Félix Vallotton zemřel v Paříži 29. prosince 1925. Zanechal po sobě bohaté dílo, které odráželo život prožitý mezi tradicemi jeho švýcarského vychovávání a moderní energií Francie.

Odkaz a trvalý vliv

Félix Vallotton zanechal po sobě dílo, které působí naprosto jedinečně a divákovi často vyvolává pocit hlubokého znepokojení. Jeho cílem nebylo oko potěšit snadným komfortem; jeho obrazy naopak často zachycovaly určité napětí nebo tichou, znepokojivou atmosféru. Tato kvalita z něj učinila významnou postavu francouzské avantgardní skupiny Les Nabis, ačkoliv mezi svými kolegy zůstal vnímán jako somewhat odlišná, nezávislá bytost. V uměleckém světě se pohyboval s vlastním, zcela unikátním způsobem vidění a odmítal následovat experimentální cesty abstrakce či kubismu, které tehdy přijali jeho současníci.

Jeho nejvýraznější dopad se však projevil způsobem, jakým vdechl nový život technice dřevořezu. Stal se průkopníkem v obdivování a obnově klasického dřevořezu a proměnil jej z prostého ilustračního nástroje v respektovanou a nezávislou uměleckou formu. Díky svým grafikám dosáhl grafické jasnosti, která hovoila jazykem moderní éry. Schopnost pracovat s odvážnými liniemi a ostrými kontrasty mu umožnila komentovat sociální a politické reality jeho doby s přímochapou silou, které málokdo dokázal dorovnat.

• The Red Room (1898)
• Portrait of Gertrude Stein (1907)
• Un soir sur la Loire (1923)

Kde dnes spatřit jeho díla

Pokud chcete zažít tiché napětí, které vyzařuje z Vallottonových interiérů, můžete vyrazit do kantonálního muzea krásných umění v Lausanne ve Švýcarsku, kde je vystaveno dílo Červený pokoj. Tento obraz, zachycující pár stojící v temném prahu, nabízí fascinující pohled do domácí atmosféry, kterou umělec tak často zkoumal. V Curychu zase Kunsthaus Zürich uchovává několik jeho významných děl, včetně obrazů Nemocná dívka a Návštěva.

Jeho přítomnost v Paříži je silně cítit v Musée d'Orsay, které si připomíná dílo Balón. Tento kus práce odráží způsob, jakým dokázal skrze svou jedinečnou optiku zachytit konkrétní okamžik v čase. Pro milovníky jeho portrétů zůstává v našem katalogu jeho ztvárnění Portrét Zoly, spolu s dalšími díly, jako je například Vals.

• Červený pokoj, Kantonální muzeum krásných umění, Lausanne, Švýcarsko
• Nemocná dívka, Kunsthaus Zürich, Curych
• Návštěva, Kunsthaus Zürich, Curych
• Balón, Musée d'Orsay, Paříž