Původy a historie Hermitáže
Příběh Hermitáže začal v roce 1764. Jeho kořeny sahají až k významnému pořízení sbírky 225 obrazů od berlínského obchodníka Johanna Ernsta Gotzkowskyho. Právě Kateřina Veliká položila první kameny pod tuto sbírku a tím definitivně upevnila významné postavení muzea v ruském Petrogradě. Tyto rané akvizice se staly jádrem toho, co se později proměnilo v nesmírné pokladnice západní evropské umění.
V roce 1852 prošla tato instituce zásadní proměnou, když se z soukromé sbírky stala veřejná instituce. Ačkoliv vznikla jako soukromé útočiště pro císařskou rodinu, časem otevřela své nádherné dveře všem návštěvníkům. Muzeum slaví své výročí každoročně 7. prosince, což se shoduje s nedílem svatkem svaté Kateřiny.
Velkolepá architektura muzeálního komplexu
Muzeální komplex tvoří šest historických budov situovaných podél Palácového pobřeží v ruském Petrogradu. Srdcem celého soustředění je Zimní palác, jehož návrh vytvořil Francesco Bartolomeo Rastrelli v letech 1754 až 1762. Tato majestátní stavba kdysi sloužila jako oficiální sídlště ruských císařů. K tomuto centrálnímu paláci jsou následně navázány další propojené budovy, které po staletí postupně rozšiřovaly prostor pro neuvěřitelnou šíři muzeální sbírky.
Architektonický rozvoj pokračoval výstavbou Malé Hermitážní mezi lety 1764 a 1775, kterou navrhli Jean-Baptiste Vallin de la Mothe a Jurij Felten. Dílo Jurija Feltena zahrnuje i Velkou Hermitáž, postavenou v letech 1771 až 1787. Mezi pozdější přírůstky patří i Nová Hermitáž, jejíž autorem je Leo von Klenze, a byla vybudována v letech 1842 až 1851. Celý soubor uzavírá Hermitážní divadlo, budova navržená Giacomo Quarenghi, kterou bylo postaveno v letech 1783 až 1789.
Tyto stavby vytvářejí plynulou sekvenci sálů a chodeb, které pohospodářují různé sbírky. Plynulý přechod mezi odlišnými architektonickými styly odráží proměnlivé potřeby císařského dvora a následný rozvoj instituce v otevřené veřejné muzeum. Právě tato fyzická podoba budov zůstává klíčovým prvkem, který definuje přítomnost Státní Ermitáže v Petrogradu.
Obrovská sbírka západněuropeského umění
Muzeum pohospodářuje nesmírných 17 000 obrazů, z nichž mnohé jsou monumentální olejomalby vytvořené evropskými mistry. Tato sbírka zahrnuje díla z období renesance, včetně kousků od Rafaela a Tizia. Tato plátna představují významnou část institutionálního bohatství v oblasti západní evropské umění.
Sedmnácté století a jeho holandský zlatý věk jsou zde zastoupeny prostřednictvím rozmanitých děl, která fascinují například precizním využitím světla u Vermeerových děl. Toto období je dále charakterizováno hlubokou psychologickou hloubkou, kterou nacházíme v holandské portrétní malbě. Přítomnost těchto děl umožňuje přímé studium technických posunů, které se v onom období odehrávaly.
- Madonna Litta, 1490 - Leonardo da Vinci
- Flora, 1634 - Rembrandt van Rijn
- Návrat ztracené syna, 1662 - Rembrandt van Rijn
Klasické antické památky
Sbírka v sobě nese vzácné poklady starověké Egypta, které se zde prolínají s nádhernou řeckou keramikou. Tyto keramické díla zahrnují artefakty pocházející z řeckých měst severopontských kolonií. Předložený archeologický záznam se zde rozprostíná od třetího tisíciletí až po páté století přechodu našeho letopočtu. Tyto předměty představují přímý most k materiální kultuře středomořských oblastí a regionů kolem Černého moře.
V různých sálech muzea jsou vystaveny hellenistické sochy a šperky, které zachycují estetiku tehdejší doby. Římská přítomnost je zde reprezentována mramorem a bronzovou sochou, a to i různými formami aplikovaného umění. Tyto římské kusy pocházejí z prvního století přechodu našeho letopočtu až do čtvrtého století našeho letopočtu. Celkové uspořádání těchto položek věrně sleduje historický vývoj klasické éry.
Sochařství a dekorativní umění
Muzeum v sobě skrývá více než 12 000 soch, které plynule přecházejí od klasických forem až po modernější výrazy. Tato díla jsou doprovázena nesmírnou sbírkou řemeslných artefaktů, která přesahuje 300 000 kusů. Tato šíře materiální kultury zahrnuje nábytek, šperky, kovové výrobky a textil, jako jsou gobelíny či kostýmy. Fyzická přítomnost těchto předmětů nám umožňuje pocítit atmosféru domácího i slavnostního života minulých érol.
Významnou součástí dekorativních sbírek je porcelán, jehož v kolekci najdeme přes 20 000 kusů. Tyto předměty, spolu s různými formami nádobí, demonstrují technickou preciznost nezbytnou pro výrobu jemné keramiky. Obrovské množství těchto objektů odráží rozsáhlé akvizice provedené během celých staletí sbíratelského úsilí.
- Madonna Litta, 1490 - Leonardo da Vinci
- Madonna s květinou (Madonna Benois), 1478 - Leonardo da Vinci
Zbraně a numismatické sbírky
Muzeum v sobě hostí impozózní soubor představující vojenskou historii, který zahrnuje 15 000 kusů zbraní a zbroje. Tyto artefakty pokrývají časovou osu od středověku až po 20. století. Celá tato sbírka slouží jako hmatatelná kronika bojové technologie a ochranných pomůcek, které se vyvíjely v průběhu několika staletí neustálých konfliktů.
Numismatické sbírky jsou nesmírně bohaté a zahrnují přes 1 000 000 nálezů. Tyto vzácné předměty jsou vystaveny spolu s 700 000 archeologickými nálezy, které byly vykopány na nejrůznějších místech. Obrovské množství těchto kovových a kamenných artefaktů nabízí detailní pohled na historické vzorce obchodu a osídlení lidstva.
Mistrovská díla sbírky
Tato unikátní sbírka v sobě nese významná díla pocházející z italského renesance i holandského zlatého věku. Postava Leonarda da Vinci je zde zastoupena například dílem Madonna Litta z roku 1490 a portrétem Madonna s květinou (Madonna Benois), který pochází z roku 1478. Tato díla odrážejí technickou preciznost a humanistické ideály tehdejší éry. V blízkosti pak fascinuje dramatické využití světla a stínu, které je patrné v díle Caravaggia nazvané Loutnista, namalované v roce 1596.
Výrazně zastoupeny jsou i díla holandských mistrů, a to zejména prostřednictvím tvorby Rembrandta van Rijna. Mezi jeho nejvýznamnější přínosy patří Návrat ztracené syna (1662), Flora (cca 1634) a Svatá rodina (1645). Tyto obrazy vykazují hlubokou psychologickou hloubku a mistrovské ovládnutí techniky chiaroscuro, kde je světlo využito k vyřezávání tvarů přímo z temnoty.
- Madonna Litta, 1490 - Leonardo da Vinci
- Návrat ztracené syna, 1662 - Rembrandt van Rijn
- Madonna s květinou (Madonna Benois), cca 1478 - Leonardo da Vinci
- Loutnista, 1596 - Caravaggio
- Flora, cca 1634 - Rembrandt van Rijn
- Svatá rodina, 1645 - Rembrandt van Rijn
