Worthington Whittredge

Raný život, rodina a umělecké vzdělání

22. května 1820 se v dřevěné chatrči začíná příběh života Thomasa Worthingtona Whittredge. Kulisy tvoří farma poblíž řeky Little Miami, vzdálená méně než 80 kilometrů severovýchodně od Springfieldu v Ohiu. Jeho otec, kapitán Joseph Whittredge, hospodaří na této půdě. V těchto raných letech boy odhaluje jiný druh pracovitosti. Již v šestnáctti letech si díky neústupné snaze o přežití v pohraničí, lovu zvěře a prodeji jejích kož, vydělal 400 dolarů.

Přechod od drsnosti farmy v Ohiu k formální disciplíně evropských akademií vyžaduje zásadní změnu směru. V roce 1849 se Worthington Whittredge vydává do Evropy za profesionálním vzděláním. Jeho cesta jej vede na německou dürseldorfskou akademii. Toto období studia trvá pět let. Pod vedením Emanuela Leutze se plně ponořuje do technické preciznosti dürseldorfské školy. Během těchto let se pohybuje v kruzích spolučasníků umělců, nasává metody akademie a neustále zdokonaluje svůj přístup k malování krajiny.

Umělecké počátky v Cincinnati a West Virginii

V sedmnácti letech se jeho cesta ubírá do Cincinnati. Do řemesla vstupuje nikoliv jako uznávaný umělec, ale jako učeň, pracující jako pomocník malíře domů u svého švagra. Tato práce je manuální a vysoce praktická. Postupně však jeho štětce, které dosud zdobily nápisy a bannery, začínají směřovat k formálnějším nárokům portrétní tvorby. V Charlestonu ve West Virginii se pokusí ugruntovat své jméno jako portrétní malíř, avšak toto období se mu nevede tak úspěšně, jak by si přál, a přináší mu spíše zklamání. Již v roce 1843 se jeho zájmy zásadně mění a on se zcela obrací k malbě krajin.

Lata čtyřdesátých přivádějí Worthington Whittredge zpět do Cincinnati, kde již působí jako samostatný malíř krajin. Všimnout si lze, jak v tomto městě začíná vzkvétat komunita milovníků umění a bohatých patronů, kteří poskytují nezbytnou podporu jeho rodící se umělecké vizi. On sám se pak pohybuje v napětí mezi praktickými dovednostmi svého raného řemeslného výcviku a rostoucí poptávkou po scénických, malevných pohledech. Toto období představuje klíčový moment jeho transformace – přechod od řemeslníka k oddanému pozorovateli divokého a krásného přírodního světa.

Cesty Evropou a americkým Západem

Přitahování Starého světa odvádí Worthington Whittredge od americké hranice v roce 1849. Cestuje přes Belgii a Německo, kde na březích Rýna vytváří své první skicy. Technické vzdělání, které získal na Düsseldorfské akademii, mu poskytuje pevný základ, jenž si bere s sebou i během svého dlouhého pobytu v Itálii. Od roku 1854 až do roku 1859 zůstává v Itálii, kde nasává specifické světlo a krajinnou krásu středomořského prostředí. Během léta 1856 se připojuje k Albertu Bierstadtovi na skicování po Švýcarsku, což je období, které představuje významný průnik jeho vyvíjejícího se stylu s tvůrčími zkušenostmi jeho současníků.

Směr jeho zájmu se opět obrací k americkému kontinentu, jak se krajina mění z evropských údolí v drsnou a nekonečnou expanzi Západu. V roce 1865 podniká cestu k Skalním horám, na kterou následuje oficiální turné po Skalních horách v roce 1866. Tyto výpravy ho posouvají od dramatických, teatrálních vrcholků, které preferovali někteří jeho kolegové, směrem k tichým a intimním detailům prérií a náplav. V jeho pozdějších letech vidíme jeho návrat na kontinent za účelem průzkumu nových území, kdy cestuje do Mexika v roce 1893 a znovu v roce 1896.

Technika a umělecký styl

S dozráváním vlastního stylu se Worthington Whittredge postupně vzdal tvrdé a monotónní palety typické pro dusseldorfskou školu. Zjistil totiž, že takto rigidní německé vzdělání nedokáže plně zachytit jemné nuance americké krajiny. Jeho tvorba se místo toho vyvinula v fascinující fúzi evropských a amerických vlivů. Umělec se soustředil především na to, jak světlo interaguje s okolním prostředím, přičemž upřednostňoval měkké atmosférické efekty před dramatickými, teatrálními kompozicemi. Tento přístup vytváří pocit klidu a tichosti, kde světlo neslouží pouze k osvětlení scény, ale aktivně utváří její náladu prostřednictvím rozptýleného slunečního svitu a dlouhých stínů.

Jeho technická preciznost je postavena na sofistikovaném vrstvení barev. Využívá techniku glazování, kdy nanáší tenké vrstvy pigmentu, aby v jeho lesních interiérech a horských panoramatech vytvořil pocit hloubky a vnitřního zájmu. Aby však přírodě dodal hmatatelnou, fyzickou přítomnost, využívá i techniku scumbling. Tato metoda práce suchým štětcem mu umožňuje dodat povrchům stromů a skal taktilní texturu. Výsledkem je precizní, faktické ztvárnění krajinných scen, které v sobě vyvažuje věrné detaily s jemnou, atmosférickou kvalitou.

• On the Cache la Poudre River, Colorado (1876)
• The Pine Cone Gatherers (1866)
• The Trout Pool (1870)

Významná díla a umělecká úspěchy

Rok 1876 představuje vrchol jeho kariéry, jehož středobusem je vznik díla On the Cache la Poudre River, Colorado. Tento obraz mistrovsky zachytává řeku a rozlohy v popředí, které se tyčí proti majestátnímu pozadí Skalních hor. Práce tato zůstává jedním z jeho nejvýznamnějších příspěvků k americkému pejzažnímu malířství. Jeho vliv se však nezaměřil pouze na plátno, ale rozšířil se i do institucionálních struktur amerického uměleckého světa. V letech 1874 až 1875 zastával úřad prezidenta Národní akademie designu, což byla éra jeho značné profesní autority.

Jeho odborné znalosti byly vysoce ceněny při přípravě velkých mezinárodních i domácích výstav. Působil jako člen výběrových komisí pro Filadelfskou stuletí výstavy v roce 1876 i pro Pařížskou expozici v roce 1878. Tyto role ho umístily do samotného středu nejdůležitějších uměleckých setkání tehdejší éry. Již i během jeho pobytu v Německu byla jeho přítomnost patrná v dílech jeho současníků; stal se slavným tím, že pozoval jako George Washington v obrazě Emanuela Leutze, Washington Crossing the Delaware.

Dědictví a vliv na americké umění

Worthington Whittredge posouvá hranice Hudson River School do její druhé generace. On však nenásleduje pouze cestu, kterou odvalil Thomas Cole; on ji transformuje. Zatímco raní mistři se často uchýli k dramatickému vyznění, Whittredge nachází jinou, hlubší rezonanci v tichu a klidu krajiny. Jeho postavení v tomto uměleckém hnutí je potvrzeno jeho blízkými vazbami na velikány tehdejší éry, včetně Alberta Bierstadta a Sanforda Robinsona Gifforda. Tyto vazby jej staví do centra proměňující se americké estetiky, která se odklání od teatrálnosti směrem k jemnějšímu a hlubšímu pozorování přírodního světa.

Jeho dopad sahá daleko za rám obrazu a ovlivňuje způsob, jakým celá generace umělců vnímá americký kontinent. Povzbuzuje k posunu pozornosti a nabádá ostatní, aby se podívali pozorněji na specifickou, nefalšovanou krásu divočiny této země. Tento impuls k dokumentaci krajiny s precizními detaily pomáhá definovat národní vizuální jazyk. Jeho dílo naznačuje, že americká krajina není pouze kulisou pro velká dramata, ale téma samo o sobě, hodné intenzivního a atmosférického studia.

• On the Cache la Poudre River, Colorado (1876)
• The Pine Cone Gatherers (1866)

Kde dnes spatří jeho díla

Jeho plátna jsou uchovávána v prestižních institucích po celých Spojených státech, v kolekcích, které dokumentují fascinující vývoj americké krajinářské malby. V srdci New Yorku uchovává několik jeho děl Metropolitan Museum of Art. Rovněž Smithsonian American Art Museum ve Washingtonu, D.C., spravuje jeho obrazy ve své trvalé sbírce. Tato místa nabízejí možnost přímého kontaktu s atmosférickým světlem a detailní krajinou, které tak přesně definovaly jeho uměleckou dráhu.

Dosah jeho tvorby sahá až k americkému Západu a na jižní pláně. Amon Carter Museum of American Art ve Fort Worth představuje jeho zachycení hranic divočiny. Na Západě pak v Salt Lake City uchovává jeho malby Utah Museum of Fine Arts, čímž zajišťuje, že jeho vize přírodního světa zůstává dostupná pro všechny, kteří studují styl Hudson River School.

• On the Cache la Poudre River, Colorado (cca 1876)
• The Trout Pool (1870)
• The Camp Meeting (1874)
• The Pine Cone Gatherers (1866)