Hubert Bekman

Raný život a umělecké vzdělání

Hubert Bekman se narodil 4. listopadu 1896 ve Voorburgu v Nizozemsku. Zatímco jeho pozdější roky byly definovány jeho tvůrčí činností, jeho raný život byl formován nehybným rytmem pracujícího člověka. Svá nejdřívější léta strávil jako úředník na PTT, v roli, která mu zajistila obživu, zatímco jeho umělecké zájmy se prohlubovaly v tichých hodinách mezi jeho profesními povinnostmi.

Jeho cesta umělce nebyla cestou formálního, nepřetržitého školení. Hubert Bekman byl především samouk, který si cvičil oko i ruku prostřednictvím osobní praxe a hluboké, vnitřní zvědavosti. Pro doladění svých dovedností vyhledával doplňkovou výuku a účastnil se večerních kurzů i zimních školení na Akademie van Beeldende Kunsten v Haagu. Tyto lekce mu umožnily vyvážit své zodpovědnosti v PTT s rostoucí potřebou tvořit.

Mimo učebny hledal společnost těch, kteří sdíleli jeho vášeň. Patřil mezi členy Sketch Clubu v Haagu, kde našel své místo mezi lidmi, kteří vnímali umění jako životní nepostradatelnou součást. Tato kombinace samostatného studia a zapojení do komunity mu umožnila vybudovat pevné základy pro jeho rozmanitou kariéru malíře, sochaře a grafika.

Artistic Movements and Professional Circles

Život Hubert Bekman byl hluboce spjat s uměleckými komunitami Nizozemska. Jako člen Pulchri Studio a Haagse Kunstkring si našel své místo v kreativních kruzích Haagu. Jeho sociální i profesionální život byly formovány právě těmito sdruženími, která mu umožnila být plně součástí neustále se vyvíjející krajiny nizozemského umění po celou dobu jeho působení.

Kolem roku 1936 se stal zakladatelem umělecké skupiny De Groep. Společně s Reinem Draijerem, Heinem von Essenem, Janem Frankenem Pzn., Janem van Heelem a Marinusem Schipperem pracoval na založení tohoto kolektivu. Jeho zapojení do těchto skupin odráželo hlubokou touhu po spolupráci a sdílení idejí s jeho kolegy. V pozdějších etapách své kariéry se připojil k organizacím Verve a Liga Nieuw Beelden, čímž pokračoval v hledání nových způsobů, jak navázat kontakt s celým světem umění. V padesátých letech byl rovněž součástí umělecké pracovní skupiny z Voorburgu známé pod názvem De Nieuwe Ploeg.

Techniky a umělecké disciplíny

Tvůrčí činnost, kterou Hubert Bekman zanechal, byla definována neklidnou zvědavostí, která ho vedla skrze mnoho různých médií. V jeho raných letech byla jeho tvorba silně ovlivněna taktilní povahou grafiky a malířství. Pracoval s olejovými barvami, gouachemi i kresbou, přičemž jeho kompozice se často soustředily kolem tvarů lidí a zvířat. Jeho fascinace grafickými uměleckými obory mu umožnila ovládnout různé metody převádění obrazu, včetně vrtání, litografie a dřevořezu. Věnul se také linorytu a dřevorézbě, čímž našel způsoby, jak vyjádřit tvar a linii prostřednictvím těchto více strukturovaných procesů.

Jak jeho kariéra postupovala, jeho vztah k fyzické hmotě se posunul směrem k trojrozemnosti. Od roku 1948 obrátil svou pozornost k sochařství, kdy se vzdal plochého povrchu a začal pracovat s dřevem. Pro své figury si vybíral dub a lípu, což mu umožnilo vytesat lidské a zvířecí tvory, které svým působením dodávali jeho tématům pocit váhy a přítomnosti. Tento přechod od grafického a malovaného slova k vyřezávané figurě mu umožnil prozkoumat texturu dřevní struktury v těsném vztahu k anatomii jeho námětů.

• „Moeder en kind“ (linoleumsnede)
• „Zes figuren“ (houtsnede)
• „Vijf paarden“ (linoleumsnede)
• „Vier paarden“ (linoleumsnede)

Kde dnes spatí jeho díla

Pátrání po stopách tvůrčího života, který zanechal Hubert Bekman, vyžaduje cestu napříč Nizozemskem, neboť jeho mnohostranná tvorba jako malíře, sochaře i grafika je rozprostřena v několika významných institucích. V Haagu je jeho přítomnost hmatatelně cítit v muzeu Gemeentemuseum, kde jeho díla sousedí s dalšími významnými skvosty nizozemského umění. Město navíc uchovává jeho tvorbu i v rámci nizozemského Poštovního muzea, což je tichým osvrchlením k jeho profesnímu životu v rámci PTT.

Kromě hlavního města Jižního Nizozemska našly jeho díla domov i v jiných regionálních sbírkách. Muzeum Van Abbe v Eindhovenu pečuje o díla Bekmanova, čímž zajišťuje, že jeho unikátní vizuální jazyk proniká k divákům i daleko za hranice jeho bezprostředního okolí. Jeho umění je rovněž součástí Národní sbírky, což je jasným důkazem trvalé přítomnosti jeho dřevořezů, obrazů a soch v kulturní krajině země.

Pro ty, kteří by se chtěli zaměřit na jeho lokálnější působení, nabízí své poklady také muzeum Gemeentemuseum v Maassluis. Ať už jde o jeho vyřezávané dřevěné postavy, nebo o grafické tisky, jeho umělecká stopa zůstává v těchto různorodých sbírkách nezastupitelná, zachována pro všechny, kteří si chtějí studovat jeho přínos k nové Haagské škole a mnoha skupinám, jejichž založení pomohl.