Frederik Sødring

Raný život, rodina a vzdělání

Frederik Sødring se narodil 31. května 1809 v Aalborgu v Dánsku. Jako syn kupce Pedera Hansena Sødringa a Ane Dorthea prožíval své dětství v období, kdy s rodiči žil i v Norsku. Tato zkušenost se mu později projevila v hlubokém poutu k přírodě. První setkání s drsnou severní krajinou pravděpodobně zásadně ovlivnilo jeho vnímání světa ještě předtím, než vůbec poprvé uchopil štětec pro formální studium.

V roce 1825 se přestěhoval do Kodaně, aby zahájil svou odbornou výuku na Královské dánské akademii výtvarných umění. Jeho vzdělávání začalo pod vedením Jensa Petera Møllera. Ačkoliv mu raná výuka poskytla pevné základy v technice, jeho umělecký směr byl nejhlouběji ovlivněn romantickým uměním Johana Christiana Dahla. Právě tento vliv ho vedl k specifickému stylu malby krajiny, který se stal hlavním pilířem jeho celé kariéry.

Cesty a umělecký rozvoj

Sødringovy rané roky byly formovány neklidnou potřebou objevovat krajiny, které sám toužil zachytit na plátně. V letech 1829 až 1831 putoval skrze Norsko a Německo, přičemž čas strávený v Mnichově využil k neustálému zdokonalování své techniky. Tyto první exkurze položily pevné základy jeho pozdější tvorbě, neboť se v nich učil překládat fyzický svět do podoby obrazu. Jeho pouto s přírodou se díky těmto cestám prohlubovalo, což ho v letech 1832 až 1836 nakonec vrátilo zpět k drsné a nezkrocené krajině Norska a jižního Švédska. Do těchto regionů se později, v roce 1847, opět vrátil.

Jeho profesní postavení rostlo ruku v ruce s jeho cestováním. Mezi lety 1836 a 1838 získal stipendium Fund ad Usus Publicos, což byla éra, během ní svou pozornost plně zaměřil na Něcko, konkrétně na Mnichov. Čas strávený v německé krajině zásadně ovlivnil jeho perspektivu jako malíře. V roce 1843 vyrazil do Paříže, čímž do svého rostoucího repertoáru zkušeností přidal i francouzský vliv. Každá z těchto cest zanechala nesmazatelnou stopu v jeho pozdějších dílech, neboť do svého studia v Dánsku si přinesl světlo a atmosféru Rýna, jižního Německa i Tyrolu.

Výstavy a profesní kariéra

Sødring si vybudoval pevné postavení v rámci dánského umění díky své neustálé účasti na jarních výstavách v Charlottenborgu. Jeho přítomnost na těchto prestižních příležitostech byla vytrvalá; vystavoval v letech 1828 až 1836 a následně opět mezi lety 1838 a 1840. Svou tvorbu pokračoval prezentovat v Charlottenborgu v letech 1842–47 a naposledy v roce 1858. Tyto pravidelné výstavy mu umožnily udržet si hluboké profesní spojení s dánskou uměleckou komunitou po většinu jeho tvůrčího života.

Jeho umělecké zájmy ho však často vedly daleko za obzor známých krajin jeho domoviny. Často vystavoval scény z údolí Rýna, ze Sydových Němek, či z tyrolských hor, čímž přiváděl atmosféru těchto vzdálených regionů přímo do srdce dánského publika. V roce 1843 jeho dílo překročilo hranice Dánska, když se jeho práce objevily na prestižním Salonu v Paříži i na Kodaňské univerzitě. Patřil mezi těch mála dánských umělců své doby, kteří směřovali svůj pohled k drážská schoolské škole romantické krajinské malby, což byl zásadní krok, který pomohl definovat jeho unikátní a specifický přístup k zachycení divoké krásy přírody.

Klíčová díla a významné obrazy

Frederik Sødringův štětec se často vydával na cestu k drsným okrajům dánského pobřeží. V roce 1831 zachytil surovost krajiny v obrazech The Chalk Cliffs at Møn a The Summer Spire on the Chalk Cliffs of Møn. Tato díla z daného roku odhalují jeho hluboký zájem o dramatické textury pobřežního pásu. Schopnost překládat pohyb přírody do obrazového jazyka byla patrná již v roce 1829 u díla Rushing Brook, které se soustředilo na neklidnou energii vody v lesním prostředí.

Jak jej jeho cesty provázely odlišnými krajinami, i jeho motivy se měnily, aby odrazily místa, která navštívil. Namaloval Norsk fjeldlandskab med person og bjælkehytte i Rønneby Waterfall at Blekinge, Sweden, čímž prokázal preferenci k divokým a nezkroceným aspektům severu. Jeho kompozice se často snažily najít řád v přírodním světě, ať už se díval na tiché lesy, nebo na nekonečné otevřené nebe.

V pozdějších etapách své kariéry se jeho tvorba posunula směrem k více strukturovaným nebo specifickým scénám. V roce 1835 vytvořil View of the Uncompleted Frederik's Church a během poloviny 30. let pak View of Bregentved Forest, Sjaeeland. Světlo pozorně sledoval i v městském prostředí, což dokazuje dílo View of Marmorpladsen, Copenhagen. Tyto obrazy jsou zrcadlem života zasvěceného pozorování proměnlivého světla a tvarů, ať už jde o přírodní nebo lidem vytvořené prostředí.

• Rushing Brook (1829)
• The Chalk Cliffs at Møn (1831)
• The Summer Spire on the Chalk Cliffs of Møn (1831)
• View of the Uncompleted Frederik's Church (1835)

Osobní život a manželství

V roce 1842 se život Frederika Sødringa otřel o zásadní zlomk, když si vzal za manželku Henriette Marie de Bang. Jako dcera Niels de Bang a Cathrine Amalie Henriette pocházela z bohaté rodiny majitelů půdy sídlící v Næstvedu. Tento svazek však přinesl do jeho života mnohem více než jen spřízněné duše; díky této manželství získal Sødring také značný posvag, který mu zajistil určitou míru finanční stability a klidu pro jeho další tvorbu.

Společný život tohoto páru byl provázán hlubokým pocitem dědictví a péče o uměleckou komunitu. Po své smrti v dánském Hellerupu zanechal Sødring královské dánské akademii krásných umění významné dědictví ve výši 30 000 talárů. Jeho poslední vůle byla silně ukotvena v podpoře těch, kteří sdíleli jeho vlastní vášnivou lásku k krajině. Založil tak Sødringske Opmuntringspræmie, stipendium určené pro každoroční jarní výstavu v Charlottenborgu. Navíc poskytl prostředky na podporu starších krajinářských umělců a wdov po malířích, čímž zajistil, aby jeho osobní prostředky i nadále sloužily jako opora pro ostatní členy tohoto ušlechtilého řemesla.