Moulin de la Galette

Raný život, rodina a formování talentu

Maurice Utrillo se narodil jako Maurice Valadon 26. prosince 1883 v pařížské čtvrti Montmartre ve Francii. Jeho příchod na svět byl poznamenán určitou nejasností, neboť jeho matka, Suzanne Valadon, nikdy neodhalila identitu jeho otce. Suzanne byla ženou mnoha životů, která prošla proměnou od cirkusové akrobatky až po vysoce žádanou modelku umělců. Vyrostl v bohémské atmosféře Montmartru, kde ho obklopovala tvůrčí energie celého sousedství, přestože jeho vlastní cesta byla více formována osobními strastmi než formálním vzděláním. Nezasloužil si žádné oficiální výcvik ve umělecké škole; místo toho se učil prostřednictvím přímého a neupraveného vedení své matky.

Jeho mládí bylo náročným obdobím, které definovaly boj s alkoholismem a duševní nemocí. Zatímco čelil návalům nemoci a narůstajícímu pocitu izolace, Suzanne ho povzbucovala k malování. Viděla v něm formu terapie, způsob, jak najít stabilitu uprostřed vnitřního neklidu. Kolem roku 1904 až 1905 začal malovat pod jejím bdělým dohledem. Toto rané období nešlo o akademickou techniku, ale spíše o hledání cesty, jak zvládat svou vlastní realitu. Ulice a budovy jeho rodné čtvrti se staly jeho prvními učiteli a poskytly mu pocit řádu v době, kdy byla jeho osobní existence tak nejistá.

Bílé období a umělecký styl

Kolem roku 1909 vstoupil Maurice Utrillo do naprosto jedinečné fáze své tvorby, které se jí říká „Bílé období“. Během těchto let se jeho vztah k plátnu stal hluboce fyzickým a hmatatelným. Často se rozhodoval pro práci na kartonu namísto tradičního plátna, což zásadně ovlivnilo váhu i přítomnost jeho kompozic. Jeho technika byla postavena na bohatém impastu, kdy nanášel barvu tak silně, že povrch získával téměř sochařskou, hmatatelnou kvalitu. Aby tento efekt dosáhl, mísil bílý zinek s omítkou a vytvářel tak texturované vrstvy, které věrně napodobovaly povrchy, jež se snažil zachytit.

Tato metoda mu umožnila zachytit ošoupané zdi a časem zemiřeny fasády ulic Montmartru, které znal tak dokonale. Jeho paleta byla v tomto období střízlivá, upřednostňovala tlumené tóny okru, hnědých a šedých barev. Tyto odstíny, v kombinaci s křídovitou, popraskanou texturou omítky, odrážely stárnoucí architekturu čtvrti. Maurice Utrillo nebyl zajat zářivými barvami pulzujícího města, ale spíše tím tichým, bledým světlem, které se usazuje na kameni a maltě budov.

• 1910: place pigalle
• 1913: The Lapin Agile [Le Lapin Agile]
• 1917: Rue Saint-Vincent and the Lapin Agile

Klíčová díla a témata

Maurice Utrillo soustředil svůj pohled na samotné fyzické kosti města, přičemž se specializoval na městské krajiny a panoramatické pohledy. Jeho nejčastějšími motivy byly domy a uličky pařížské čtvrti Montmartre. Měl zvláštní pouto k tichým, ošoupaným fasádám a k zakrouceným uličkám, které charakterizovaly celou čtvrť. Mnoho jeho obrazů zachytilo baziliku Sacré-Coeur nebo různé scény z pařížských ulic, přičemž často kládl důraz na to, jak světlo dopadá na kámen a omítku budov.

Často se vracel ke stejným koutům svého světa a v místních památkách nacházel hlubokou známost. Jedním z takových míst bylo Lapin Agile, kabaret na Montmartru, který sloužil jako místo setkávání mnoha umělců a spisovatelů. Jeho dílo často zobrazovalo tato sociální centra i okolní architekturu. Jak se v pozdějších letech měnilo jeho zdraví, i jeho perspektiva se posunula. Už nemohl volně procházet ulicemi, a tak začal malovat krajiny viděné z oken, často využívající pohlednice nebo vlastní vzpomínky k rekonstrukci scén, do nichž už nemohl fyzicky vstoupit.

• Montmartre Street Corner or Lapin Agile (1936)

Pozdní roky a smrt

Když se blíží konce dvacátých let, Maurice Utrillo dosáhl míry stability a uznání, která mu byla tak dlouho vytrudavá. V roce 1928 mu francouzská vláda udělila Kříž Právě ctnosti (Légion d'honneur) jako vyjádření uznání za jeho jedinečný způsob, jakým dokázal zachytit samotného ducha ulic. Jeho osobní život prošel významným obměnou také v roce 1935, kdy se oženil s Lucie Valore. Po svatbě se manželský pár přestěhoval do Le Vésinet, klidné oblasti ležící těsně na okraji Paříže.

S postupným ochabováním jeho zdraví se však i jeho schopnost malovat začala měnit. Už nemohl pracovat v otevřeném prostoru, a tak svou pozornost musel obrátit k výhledům z vlastních oken. Často se spoléhal na pohlednice nebo na vlastní vzpomínky, aby znovu vykreslil scény z Montmartru, které definovaly jeho mladistvá léta. I v těchto pozdních etapách zůstávala jeho neustálá vazba na město jedinečnou, neustálou nití jeho života.

Jeho životní cesta se dočala konce 5. listopadu 1955. Zemřel v hotelu Splendid ve francouzském Daxu. Ačkoliv jeho poslední roky byly stráveny daleko od rušného centra metropole, jeho kořeny zůstaly pevně zakořeněny v obci, kde se narodil. Nakonec byl pohřben na hřbitově Cimetière Saint-Vincent v Montmartru.

Dědictví a vliv

Maurice Utrillo zůstává unikátní postavou v dějinách Školy pařížské, a to především proto, že byl jedním z mála významných malířů Montmartru, kteří se v tomto čtvrti skutečně narodil a vyrostl. Zatímco mnoho umělců přijíždělo do této čtvrti hledat inspiraci v jejím bohémském životním stylu, jeho dílo vyrašlo z autentické, prožitou zkušenosti s jeho labyrintem úzkých uliček a ošoupanými fasádami. Jeho plátna nabízejí nepostradatelný pohled do atmosféry Paříže na počátku 20. století a zachycují tvář města, které se rychle měnilo, i když on ho právě v tu chvíli zachycoval svým štětcem.

Dosah jeho tvorby sahá daleko za kopce Montmartru. Jeho obrazy jsou zastoupeny v liczních muzeích po celém světě, což zajišťuje, že jeho specifická vize městské samotnosti zůstává dostupná všem, kteří studují tuto éru. Přítomnost jeho děl v prestižních mezinárodních sbírkách, jako je Hermitage Museum nebo Musée d'Orsay, potvrzuje trvalý význam jeho pohledu na architekturu a městské prostředí. Maurice Utrillo se nesnažil malovat velkolepé historické události; místo toho se soustředil na tichou, každodenní realitu ulic a budov, které definovaly jeho vlastní domov.

Kde dnes spatřížit jeho dílo

Pokud si chcete skrze jeho oči prožít tiché, texturované uličky Montmartru, můžete vyrazit do několika významných institucí po celém světě. V New Yorku jsou jeho obrazy součástí sbírek Metropolitan Museum of Art a Muzea moderního umění (MoMA). Tato díla nám umožňují zachytit jeho charakteristické, bohaté impasto a ty bledé, křídové fasády, které tak vášnivě maloval, i v pozdějších letech, kdy již tvořil především z vlastní paměti.

V Evropě je jeho přítomnost cítit v mnoha významných galeriích. Díla, která zachycují specifickou atmosféru pařížských čtvrtí, které tak miloval, jsou zastoužena v Musée National d'Art Moderne i v Tate Museum. Pro ty, kteří hledají intimnější spojení s místem, které ho formovalo, je pak ideální Musée de Montmartre – místo, které působí jako hluboce propojené s životem, který Maurice Utrillo prožil.

• The Lapin Agile (1913)
• Montmartre Street Corner or Lapin Agile (cca 1936)