Love and Death

Raný život a umělecké vzdělání

George Frederic Watts se narodil 23. února 1817 v londýnské čtvrti Marylebone. Jeho raná léta byla formována tichou pracovitostí otce, výrobce klavírů, i těžkým stínem, který zanechala smrt jeho matky, když byl ještě velmi mladý. Tato raná ztráta zanechala hlubokou stopu v jeho charakteru a možná přispěla k oné introspektivní hloubce, která později definovala jeho tvůrčí dílo. Navzdory křehkému zdraví v těchto formativních letech se skrze jeho studia začala projevovat jistá ruka a bystré oko pro uměleckou formu.

Chlapcovský talent našel své první skutečné směřování již v deseti letech, kdy se pod vedením Williama Behnese začal učit sochařství. Tato raná imerze do trojrozměrné formy mu umožnila pochopit váhu a přítomnost postav dávno předtím, než plně věnoval svou pozornost plátnu. Když mu bylo osmnáct, jeho ambice již přesahovaly hranice soukromého ateliéru. V roce 1835 se zapsal jako student do Royal Academy Schools, kde usiloval o zdokonalení instinktů, které v něm byly pěstovány od dětství.

Vliv Itálie a umělecké zakázky

Ambice a náhlý zlom osudu začaly v roce 1843 tlačit mladého umělce na větší stage. V tom roce předložil svůj návrh do soutěže na vytvoření nástěnných malbas pro nové budovy parlamentu, což mu přineslo první cenu. Tento úspěch otevřel dveře, které ho odvedly od známých ulic Londýna směrem k teplu Itálie. Cestoval tam v letech 1843–1847, což byla období, která zásadně přetvořila jeho vizi. V těchto italských zemích se ocitl pod křídly britského velvence Henryho Foxe, jehož společenství mu poskytlo jak společenské vazby, tak intelektuální obživu během jeho formativních cest.

Dynamika získaná z jeho raných úspěchů ho nakonec vrátila zpět ve službě své vlasti. Byl mu svěřen významný úkol – vytvořit fresku pro budovy parlamentu, což byla práce, která zaměstnávala jeho ruce i mysl v letech 1848 až 1853. Tato práce vyžadovala mistrovství v práci s měřítkem a hluboké porozumění tomu, jak může umění zaplnit monumentální vládní prostory. Díky těmto veřejným povinnostem a času strávenému touláním se v srdci Evropy se jeho umění posunulo od prosté reprezentace k velkolepým, alegorickým tématům, která budou definovat jeho pozdější léta.

Klíčová díla a symbolistická mistrovská díla

Jeho ambice často směřovaly k velkolepým rozměrům lidské existence, kdy se snažil prostřednictvím svého umění mapovat samotnou podstatu duše. Koncepce jeho ambiciózního projektu známého jako „Dům života“ představovala cyklus fresk, které měly ilustrovat duchovní vývoj a kořeny lidstva. Ačkoliv kvůli nedostatku sponzorů zůstal tento cyklus nedokončený, jeho témata lásky a života se i nadále zrcadlily v jeho štětci. V roce 1864 se pak jeho pozornost obrátila k živým bytostem, když zachytil podobu herečky Ellen Terry v portrétu, jehož cílem bylo pochopit její skutečnou esenci.

Tíha lidské zkušenosti se často projevovala v jeho alegorických kompozicích. V roce 1875 vytvořil dílo Chaos, které prostřednictvím filozofické reflexe zkoumalo interakci mezi lidstvvem a přírodním světem. Tato sklon k symbolismu dosáhl svého hlubokého vrcholu v roce 1886 dokončením obrazu Naděje. Tento obraz, existující ve dvou verzích, představuje postavu tiché odhodlanosti uprostřed temné, modro-šedé krajiny. Místo aby nabízel prostý optimismus, dílo vykresluje pocit zranitelnosti a neúnavnou snahu o hledání světla uvnitř temnoty.

• Naděje (1886)
• Chaos (1875)
• Portrét Ellen Terry (1864)

Technika a umělecký styl

Jeho ruka se pohybovala s neklidnou ambicí, snažíc se zachytit to neviditelné prostřednictvím oleje na plátně. Během svého plodného života vytvořil přibližně 800 pláten, z nichž každé představovalo krok v dlouhé, neustále se vyvíjející cestě za vizuálním jazykem, který by dokázal nést tíhu lidské zkušenosti. Nespokojil se pouhou imitací života; místo toho se snažil přeložit vnitřní zápasy duše do podoby tvaru a barvy. Tento pud jej vedl k organickému přechodu od strukturovaných alegorií symbolistického hnutí směrem k jednodušší, moderní abstrakci. Jeho dílo často stojí na hraně dvou světů a překlenuje mezeru mezi romantickým symbolismem viktoriánské éry a rodícími se citem modernismu.

V pozdějších letech začala jasnost jeho námětů ustupovat hlubšímu, esenciálnímu způsobu vidění. Byl přitahován k kosmické syntéze a využíval opakující se motivy a alegorické vyjádření k prozkoumávání hloubek lidské síly i bloudnosti. Často preferoval zobrazovat své subjekty s zavřenýma očima, což odhalovalo jeho raný zájem o nevědomé. Tato technika mu umožnila vystoupit nad specifika lidského obličeje a dosáhnout něčeho univerzálnějšího. Jeho způsob malování a práce s barvou nebyly nikdy určeny tím, aby následovaly pomíjivé módy jeho doby, ale spíše aby se zakopaly do individuální psychiky a věčných pravd, které cítil skryté pod povrchem viditelného světa.

• Chaos (1875)
• Naděje (1886)
• Minotaurus (1885)
• Evino pokušení (1884)

Odkaz a kde spatřovat jeho díla

Dozvuk jeho vizionářské síly zůstal v umění hluboce zapsán ještě dlouho po jeho odchodu, což mu v roce 1902 přineslo prestižní Order of Merit. Toto uznání je vyjádřením života zasvěceného neustálému hledání hlubokých pravd o lidské existenci, vyjádřených prostřednictvím barvy i kamene. Jeho přítomnost je stále hmatatelná v prostorách významných institucí, kde jeho plátna stále vyvědavají tiché zamyšlení. V Londýně uchovává Tate Britain několik jeho zásadních děl, která zachovávají váhu jeho alegorických úvah pro každého, kdo prochází jejími galeriemi.

Pro ty, kteří si chtějí plně uvědomit šíři jeho tvůrčího projevu, nabízí Watts Gallery – Artists' Village v Guildfordu posvátné místo věnované jeho památce. Tento areál je zasvěcen zachování jeho životního díla a hostí největší sbírku jeho obrazů, kreseb a soch. Je to místo, kde atmosféra jeho éry zůstává stále živá, což umožňuje divákovi setkat se s rozměry jeho ambicí v prostředí, které působí jako hluboce propojené s jeho vlastním duchem.

• Hope (1886)
• Chaos (1875)
• The Minotaur (1885)
• Eve Tempted (1884)
• She Shall be Called Woman (1880)