Pštichotky poutníka
Pod zdánlivým chaosem přírody v jeho krajinách se skrývá dynamická formální struktura. V roce 1698 se objevuje dílo s názvem Landscape, které vykresluje horský úkryt pana Geho prostřednictvím systému složených hmot a prolínajících se prázdných prostorů. Levá středová část odhaluje pečlivou rovnováhu mezi přítomností a prázdnotou. Nejde o pouhou imitaci existujících tvarů; je to spíše mistrovské využití textury povrchu a efektů světla a mlhy. Tyto prvky jsou přímým důsledkem jeho intimního kontaktu s přírodou během jeho toulí v horách.
Léta strávená v Pekingu zřejmě upevňovala jeho specifický umělecký postoj. Ji Gong odmítá fang, tedy tvůrčí napodobování, a místo toho se rozhodl odejít od omezujících a dusivých konvencí minulosti. Zatímco ortodoxní škola se držela ustálených stylů, on usiloval o návrat do stavu předtím, než byly staré pravidla formulována. Jeho dílo je reakcí proti nadměrné intelektualizaci malby, zejména proti nepřiměřené zájmu o abstraktní idee, teorie, kompozici a samotné vedení štětcem.
Život v Guilinu
Narodil se v roce 1642 v čínském Guilinu a jeho život byl definován neustálým pohybem. Jeho identita je často spojována s jménem Daoji, ačkoliv je v dějinách znám jako Ji Gong. Ačkoliv některé historické postavy toto jméno sdílejí prostřednictvím folklóru, existence tohoto malíře je ukotvena v fyzické realitě krajiny a technické preciznosti práce s inkoustem a štětcem.
Jeho vývoj jako tvůrce je úzce spjat s jeho odmítnutím akademického přístupu. Průchodem rozmanitými terény sbíral vizuální podněty nezbytné k tomu, aby své kompozice obořil o atmosférický hloubku. Jeho odkaz zůstává patrný v tom, jak vyvažoval napětí mezi masivní hmotou hory a pomíjivou kvalitou mraku.