Mistr námořního a topografického umění
Jan Peeters Starší byl významným představitelem flamandského baroka, malířem i rytířem pera, který přišel na svět ve Antverpách. Jako syn Cornelise Peetersa a Cathariny van Eelen vyrůstal v prostředí plném umělecké inspirace, v němž měl za bratry malíře Gillise a Bonaventuru I. a sestru Catharinu. Po studiích pod vedením svých bratrů a Joannese Bootse se v roce 1645 stal mistrem v antverpské cechovní guildě svatého Lukáše. Jeho umělecká cesta byla bohatá a rozmanitá; po období tvořivé činnosti v Hobokenu, které trvalo od roku 1645 do roku 1654, se po svatbě s Catherine Buseliersias vrátil zpět do svého rodného města Antverp.
Celkový rozsah jeho díla je charakteristický neuvěřitelnou rozmanitostí námětů, které zachycoval s nevídanou citlivostí a precizností.
Dědictví jeho kreseb a rytin
Peeters si vypracoval významné jméno především díky svým topografickým kresbám, které sloužily jako základ pro četné rytiny tehdejších mistrů gravírování. Jeho detailní skici vzdálených krajin — jež mohly být inspirovány cestami skrze Francii, Itálii, Libyi, Káhiru či Jeruzalém — byly využívány významnými rytináři, jako byli například Gaspar Bouttats nebo Wenceslaus Hollar.
Jeho přínos do oblasti grafiky je zcela zásadní:
Kromě svých námořních a topografických děl se Jan Peeters Starší věnoval také portrétní malbě a působil jako vlivný pedagog, jehož žákem byl Adriaen van Bloemen.