Katalogové dossier: Pro Patria

Autor

Wilhelm Freddie

Narozen(a) v Kodaň, Dánsko

Život a dílo Wilhelma Freddieho

Wilhelm Freddie se narodil 7. února 1909 v Kopenhaveně v Dansku jako Christian Frederik Wilhelm Carlsen. Jeho život byl definován neustálým, až znepokojivým hledáním nových vizuálních jazyků. Jako malíř, sochař i filmový tvůrce se pohyboval v proměnlivých proudech dvacátého století s naprosto unikátním, často vyzyvavým pohledem na svět. Ačkoliv byl převážně umělcem samoukem, jeho tvůrčí činnost sahala několik desetiletí; od raných abstraktních experimentů se posunul směrem k realističtějšímu surrealismu, než se nakonec opět vrátil k abstrakci.

Jeho kariéra byla poznamenána neochotou kompromisu a odvahou čelit sociálním i politickým napětím své éry. Umění využil jako nástroj k napadání status quo, což ho často stavělo do přímého konfliktu s tehdejšími ú authorities. Tyto střety nebyly pouze teoretické; vyústily v zabavení jeho děl a dokonce i v období vězení. Takové boje se staly v jeho životě opakujícím se motivem, zatímco on neustále balancoval na hraně mezi provokativním vyjádřením a právními omezeními své společnosti.

Freddie zůstal aktivní v rámci dánské scény umění až do své smrti v Kopenhaveně 26. října 1995. Jeho mnohostranná tvorba — zahrnující jak hmatatelnou podstatu sochařství, tak časový médium filmu — odráží povahu člověka, který odmítal být omezen jediným disciplínou. Zanechal po sobě bohaté dílo, které zůstává významnou součástí dánské avantgardní tradice.

Raná formação a umělecký rozvoj

Formativní roky kariéry Wilhelma Freddieho byly definovány přísným technickým základem v Kodni. Mezi lety 1929 a 1930 absolvoval soubotní výcvik jako sochař na Technické škole, což byla éra, která mu prohloubila chápání formy a fyzické přítomnosti objektu. Tento sochařský výcvik byl doplněn jeho studiem na Grafické škole pod vedením Aksela Jørgensen, kde si zdokonalil preciznost nezbytnou pro svůj budoucí, neustále se vyvíjející vizuální jazyk.

Jeho raná tvorba se však hned v počátcích nesrovnávala s provokativní obrazovostí, která mu později měla vybudovat pověst. Místo toho se v první fázi pohyboval spíše v rámci abstraktních tendencí a zkoumal hranice tvaru a kompozice. Toto období abstrakce mu poskytlo strukturální disciplínu, která byla nezbytná pro jeho náhlý a radikální obrat v tvůrčím směru. V roce 1930 představil surrealismus v Dánsku svým malířským dílem Freedom, Equality and Brotherhood, F. at KE, což byl krok, který naznačil jeho odchod od tradičních očekávání a vyvedl ho na cestu intenzivního experimentování.

Surrealismus a politické kontroverze

Umělecká dráha Wilhelma Freddieho byla poznamenána neustálým pohybem mezi styly, kdy se jeho tvorba posouvala od počátečního abstraktního přístupu směrem k realističtějšímu surrealismu, než se nakonec opět vrátila k abstrakci. Toto období surrealismu ho vneslo do přímého konfliktu se společenskými a politickými mores jeho doby. Jeho obrazová řeč často napadala buržoazní sexuální normy, což vedlo k významným právním následkům. V roce 1937 jeho dílo Sex Paralysis Appeal vyvolalo tak intenzivní veřejné rozhořčení, že byla výstava uzavřena a umělec byl nakonec odsouzen za obscénnost a byl mu uložen desetidenní trest odnětí svobody. Tento vzorec tření s autoritami se zopakoval v roce 1961, kdy vystavoval kopii stejného díla.

Kromě provokací v oblasti sexuality byla Freddieho tvorba hluboce zapletena do politických turbulencí Evropy. Svátno své plátno využíval k kritice vzestupu nacismu a fašismu, což je nejvýrazněji patrné v malbě z roku 1936 s názvem Meditation on the Anti-Nazi Love. Jeho oddanost těmto antifašistickým quitecím z něj učinila terč pronásledování; během druhé světové války byl nucen uprchnout do Švédska, aby unikl dosahu nacistických úřadů. Právě ta díla, která byla v minulosti zabavena celníky nebo skonvaskována policií, byla projevem neústupného a často nebezpečného politického postoje.

Významná díla a filmové projekty

Tvůrčí činnost Freddieho se neomezovala pouze na plátno, ale pronikla i do světa pohyblivého obrazu. Na konci čtyřdesátých let se jeho pozornost obrátila k kinematografii, kdy natočil dva krátkometrážní filmy, které zachytily jeho specifickou podobu surrealismu. První z nich, The Definite Rejection of a Request for a Kiss (Det definitive afslag på anmodningen om et kys), byl uveden v roce 1949, následovaný dílem Eaten Horizons (Spiste horisonter) v roce 1950. Tyto práce mu umožnily experimentovat s časovými a prostorovými zkreslením, která dokonale doplňovala jeho vizuální zkoumání podvědomí.

Jeho výstavy často narážely na hranice tehdejší současné společenské tolerance a neustále přitahovaly pozornost úřadů. Výrazným příkladem byla jeho výstava z roku 1938 s názvem Surreal-Sex, která zásadně přispěla k jeho pověsti provokátora. Jeho obrazová řeč byla často konfrontační, záměrně navržená tak, aby zpochybnila tehdejší převládající morálku. Tento neústupný duch je patrný i v provokativním názvu jeho díla Stick a fork in your eye!.

The Definite Rejection of a Request for a Kiss (Det definitive afslag på anmodningen om et kys) (1949)

Eaten Horizons (Spiste horisonter) (1950)

Surreal-Sex (1938)

Stick a fork in your eye!

Kde dnes spatřit jeho dílo

Fyzická podstata Freddieho tvorby zůstává rozptýlena v několika významných mezinárodních institucích, což odráží nesmírný přesah jeho kdysi tak kontroverzní obrazové řeči. V jeho rodné zemi jsou jeho díla zastoupena v Národním galerii v Dánsku (SMK). Jeho vliv se však sahá i do Muzea moderního umění Kunsten v Aalborgu, které pečuje o jeho díla ve své prestižní sbírce.

Mimo hranice Dánska našlo jeho umění trvalé domovy v klíčových světových centrech. Tate Modern v Londýně i Centre Pompidou v Paříži obě uchovávají jeho díla, čímž jeho surrealistický a abstraktní přínos zasazují do širšího kontextu evropského modernismu. Ve Spojených státech pak Art Institute of Chicago chrání jeho kusy, díky čemuž zůstává jeho unikátní vizuální jazyk přístupný mezinárodnímu publiku.

Muzeum

Städel Museum

Vystaveno v Frankfurt nad Mohanem, Německo

Původy a historie Städel Museum

Kořeny Städel Museum sahají až k osobní sbírce Johanna Friedricha Städela, frankfurtského bankéře a významného mecenáše umění. Instituce byla založena jako občanská nadace v roce 1815 a formálně byla oficiálně otevřena v roce 1817. Städelovým záměrem bylo zachovat své majetky a zpřístupnit umění, které si během svých cest a obchodních aktivit vybudoval, široké veřejnosti. Jeho závěť zahrnovala téměř 500 obrazů, 4 600 kreseb a 10 000 grafik.

Fyzická podoba instituce se vyvíjela ruku v ruce se svou kolekcí. V roce 1833 se muzeum přestěhovalo do svého prvního výstavního sídla v ulici Neue Mainzer Straße. Sběratelský fond se nakonec přesunul na současné místo na břehu řeky Mohan v oblasti Sachsenhausen, kde sídlí již od roku 1878. Tento přesun umístil instituci podél Museumsufer, nábřežní promenády ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu.

Dějiny muzea jsou poznamenány jeho transformací z soukromé sbírky děl na veřejnou instituci. Základem nadace bylo Städelovo specifické přání zapsané ve své závěti: založit institut věnovaný šíření uměleckých poznatků. Tento závazek k trvalosti umožnil, aby se původní jádro sbírky vyvinulo v komplexní přehled evropského umění zahrnující sedm století.

Budova a její architektura

Architektonický příběh, který vypráví Städel Museum, je definován fascinujícím dialogem mezi jeho neorenesančními základy z roku 1878 a moderními strukturálními expansemi. Původní budova, jejíž koncept vytvořil Oskar Sommer, upevnila klasickou přítomnost na břehu Sachsenhausen na řece Main. Toto historické jádro bylo rozšiřováno ve dvou významných fázích: první v roce 1990 díky práci Gustava Peichla a druhou v roce 2012 díky dílu architektonického studia Schneider+Schumacher.

Expansí z roku 2012, kterou navrhlo studio Schneider+Schumacher, se řídí promyšlenou prostorovou logikou. Nový křídlo je umístěno podél centrální osy, aby obnovilo historické prostorové uspořádání celého místa. Tato nadstavba se nachází převážně podzemně, pod zahradou muzea. Konstrukce se vyznačuje jemně klenutým stropem, který podpírají štíhlé výztužené sloupy, a 195 kruhovými světlíky, které pronikají přirozené světlo do výstavních prostor pod nimi. Tato podzemní úroveň je věnována sbírce umění 20. století. Na závěr nabízí střešní terasa vyhlídkový bod s pohledem na fascinující panorama frankfurtského horizontu.

Kolekce zahrnující sedm století

Tato fascinující sbírka v sobě nesie sedm století evropského malířství, které tvoří neustálou linii od raného čtrnáctého století až po současnost. Tato neuvěřitelná šíře umožňuje divákovi přímé srovnání proměňujících se uměleckých priorit napříč celými érami. Mezi nejcennější poklady patří 3 100 obrazů a 660 soch, které jsou doplněny o významný fotografický archiv obsahující více než 4 600 snímků.

Hloubku instituce však tvoří především její grafické umění. Muzeum uchovává více než 100 000 kreseb a tisků, které slouží jako detailní záznam technické evoluce a stylistických proměn. Tato díla nabízejí jemný, až mikroskopický pohled na metody používané umělci od období renesance až po moderní éru.

Mezi konkrétní příklady těchto mistrovských děl v rámci kolekce patří:

Jan van Eyck, Lucca Madonna, kolem 1437

Rembrandt van Rijn, Zaslepení Šimše, 1636

Claude Monet, Oběd, 1868

Franz Marc, Pes ležící ve sněhu, kolem 1911

Mistrovská díla sbírky

Sbírka v sobě nese významná díla z počátku patnáctého století, mezi která patří například Jan van Eyck a jeho Lucca Madonna z roku 1437. Toto období dále reprezentuje Hieronymus Bosch se svým dílem Ecce Homo, datovaným kolem roku 1500. Tyto malby sousedí s detailní portrétní tvorbou německé renesance, jako je například Albrecht Dürer a jeho Portrét Kathariny Furlegerin s rozpuštěnými vlasy z roku 1497.

Zlatý věk nizozemského malířství je v muzeu zastoupen dílem Johannes Vermeer s názvem Geograf, namalovaným v roce 1669. Tato éra zahrnuje také dramatické dílo z roku 1636, Oslepení Sama od Rembrandta van Rijna. Tyto kusy demonstrují technickou preciznost a rozmanitost námětů, které definují sbírku Städel Museum z sedmnáctého století.

Při přechodu do devatenáctého století narazíme na Claude Monet a jeho Oběd z roku 1868. Toto dílo pochází z období významných stylistických posunů v rámci celé sbírky. Šíře těchto historických pokladů umožňuje přímé srovnání různých ér evropského malířství.

Výstava a výzkum

Muzeum se neustále vyvíjí prostřednictvím pravidelně se měnících dočasných výstav, které jsou koncipovány tak, aby pohlédly pod povrch konkrétních témat nebo zachycily esenci jednotlivých umělců. Výrazným příkladem z nedávné doby se stala výstava „Making Van Gogh“ v letech 2019/2020, která přitáhla ohromující množství 505 750 návštěvníků. Tyto prezentace umožňují hloubkovou a soustředěnou analýzu šíře muzeální sbírky, která plynule přechází od historických kontextů až k nejnovějším současným perspektivám.

Snaha o vědecký výzkum a otevřenost pro veřejnost je pak podpořena významnými digitálními iniciativami. Digitální sbírka slouží jako primární výzkumná platforma pro celý fond Städel Museum, čímž poskytuje odborníkům i široké veřejnosti unikátní způsob, jak se ponořit do hloubky této umělecké dědictví. Navíc je k dispozici online výstavní platforma, která otevírá brány k dílem muzea divákům po celém světě, bez ohledu na jejich geografickou polohu.