Autor
Narozen(a) v Eisenach, Německo
Život Friedricha Prellera Staršího
Friedrich Preller Starší byl německý krajinář a rytce, jehož život byl hluboce spjat s kulturními centry své doby. Narodil se 25. dubna 1804 v Eisenachu a vyrůstal v regionu, který zásadně ovlivnil jeho uměleckou perspektivu. Jeho přítomnost v uměleckém světě byla charakterizována neochvějným oddaním řemeslu; putoval napříč různými městy, zatímco rozvíjel své dovednosti i vliv. Nakonec se usadil ve Weimaru, místě, které zůstalo klíčovou součástí jeho života až do jeho smrti 23. dubna 1878.
Umění bylo pro Prellera rodinnou záležitostí. Byl otcem umělce Friedricha Prellera mladšího, čímž zajistil, že jeho tvůrčí odkaz bude pokračovat skrze jeho syna. Tento vztah podtrhuje, jak hluboce byla praxe malování provázána s jeho osobní existencí. Jeho práce jako malíře a rytce mu umožnila pozorovat přírodní svět a přetavit tyto pozorování do trvalých vizuálních záznamů.
Během svých let se Friedrich Preller Starší pohyboval mezi klidným světem studií krajiny a strukturovaným životem profesionálního umělce. Jeho život byl definován těmito proměnami, od raných počátků v Eisenachu až po poslední dny ve Weimaru. Prožil období významných změn v německém umění a zanechal po sobě dílo, které odráží jeho specifický způsob vidění světa kolem sebe.
Raný život a umělecké vzdělání
Friedrich Preller Starší se narodil v Eisenachu a svou cestu k malířstvímu začal studiem kresby ve Weimaru. Jeho raná léta byla formována vedením vlivných osobností, které v něm dokázaly rozpoznat mimořádný talent. V roce 1821, po radě od samotného Goetheho, se přestěhoval do Drážďmy, aby pokračoval v tom, co začal budovat. Toto období studia ho připravilo na další kroky jeho vzdělávací cesty, která ho nakonec měla zavést daleko za hranice Německa.
Jak se pohyboval po Evropě, jeho výcvik nabíral stále formálnější rysy. Cestoval do Belgie, kde se stal studentem v antverpské akademii. Tento studijní období mu poskytlo pevné základy v technických dovednostech nezbytných pro malbu krajiny i pro tlačení. Do roku 1827 ho jeho zájmy vedly na jih a v letech až do roku 1831 studoval v Itálii. Tyto roky strávené v zahraničí byly pro jeho rozvoj naprosto zásadní; umožnily mu totiž pozorovat světlo a krajiny, které později definovaly jeho profesní tvorbu.
Profesní kariéra ve Weimar
Po letech studia v Itálii se Preller vrátil do Weimar, aby zahájil dlouhé a stabilní období svého života. V roce 1831 získal místo na Weimarské umělecké škole. Tato funkce ho přiblížila k samotnému srdci kulturního života města, když nastoupil na místo, které před ním nezastával Heinrich Meyer. Převzetím vedení Weimarské školy kresby se stal klíčovou postavou v edukaci místních umělců.
S postupem let se jeho vliv v rámci této instituce dále prohluboval. Od roku 1832 působil jako profesor ve Fürstlichen freien Zeichenschule ve Weimar. V této roli pomáhal formovat další generaci malířů, mezi které patřil i jeho vlastní syn, Friedrich Preller mladší. Jeho přítomnost ve škole byla neustálým prvkem po většinu jeho dospělého života, což dodával místní umělecké scéně pocit kontinuity. K tomuto místu zůstal neoddělitelně spjat až do svých posledních dnů, kdy se nakonec vrátil do Weimar, kde i zemřel.
Hlavní zakázky a fresky
Prellerova kariéra byla hluboce provázána patronáží würtemberského dvora. Mezi lety 1836 a 1848 věnoval velkou část svého času práci na šesti freskách věnovaných thüringským tématům, což byl projekt na zakázku velkoknížny. Tato dlouhodobá práce s místní krajinou a historií vyžadovala neochvějnou jistotu ruky a oddanost monumentálnímu měřítlu stěnového malování. Jeho schopnost přenést charakter Thúringie do těchto velkolepých děl pomohla upevnit jeho postavení v kulturním životě celého regionu.
Jeho zájem o klasická témata se často projevoval prostřednictvím rozsáhlých cyklů. V letech 1834 až 1836 vytvořil šest obrazů v technice tempera vycházejících ze scén z Odity, které byly vytvořeny pro dům Roman House v Lipsku. Tato fascinace Homérovým eposem pokračovala i mnohem později v jeho životě. Po návratu z návštěvy v Itálii v roce 1859 se opět věnoval tomuto tématu a v roce 1861 dokončil pro velkoknížecí muzeum sérii fresky ilustrující Odissu. Tato díla jsou často považována za jeho nejvýznamnější přínos k veřejnému umění Weimaru.
Kromě těchto epických narativů pracoval Preller také na tematických, teatrálních motivech s lokálním nádechem. V Wielandově sále velkoknížecího zámku ve Weimaru vytvořil v letech 1836 až 1837 krajiny zachycující scény z Oberona. Tyto práce mu umožnily spojit jeho mistrovství v malbě krajiny s dramatickými požadavky prostředí, pro které byly určeny.
Klíčová díla a významné obrazy
Předlistem Friedricha Prellera Staršího často zachycovaly proměnlivé nálady středomoří. Jeho dílo z období 1828–1831, Italská převážně pobřežní krajina s bouřkou, odráží dramatické počasí, kterému čelil během svého pobytu v Itálii. Kolem roku 1831 vytvořil Italskou krajinu s pastirci, dílo, které odhaluje jeho zájem o klidný, pastorální život venkova. Tyto krajiny nebyly pouze studie přírody, ale byly hluboce ovlivněny jeho cestami i kontakty s umělci, které potkal v Římě.
Jeho fascinace klasickou literaturou našla vyjádření také prostřednictvím barvy a textury. Mezi lety 1832 a 1834 vytvořil Odyssea a Nausikáa, scény z Odysséje s využitím tempery. Tento výběr média mu umožnil prozkoumat příběhy Odysséje způsobem, který působil hluboce propojeně se starověkým světem. Tato díla byla součástí širšího snažení o oživení mytologických narativů skrze jeho jedinečný pohled na krajinu.
I v jeho nejintimnějších skicích je cítit přítomnost jeho rodiny. Grafitový kresba z roku 1848 přibližně, s názvem Umělcova děti: Friedrich, Emil a Ernst, nabízí vzácný pohled do jeho soukromého života. Představuje tichý protiklad k jeho monumentálním freskám a rozlehlým krajinám a odhaluje člověka skrytého za tváří profesionálního malíře.
